Ostrov uprostřed světa. Obraz osiřelé ženské duše ve stínu velkolepých mužských cest.
Je pokorná, tichá, zuřivá, divoká, vášnivá, milující a objímající, běsnící i bořící.
Podobenství o dvou cestách; mužské a ženské, vnější a vnitřní.
Muži putují po dalekých krajích, aby dosáhli vysněného ideálu. Ženy zatím sní o jejich cestách, o místech kudy procházejí. Podnikají neviditelnou cestu v sobě samých. A jejich sny, jejich skryté cesty jsou možná barvitější a pravdivější než cesty viditelné.
Pohybové a výtvarné divadlo, montáž historických textů, pohybu, živé hudby, rytmu a výtvarné poezie.
Finis Terrae, second way navazuje na představení Finis Terrae (premiéra: 16.7. 2009, zámek Blatná, reprízy: Norimberk, Německo a mys Finisterre, Španělsko), které realizovalo v rámci českého předsednictví v EU, a které vypráví o cestě Evropou plné nadějí i stesku. Je inspirováno historickou výpravou Lva z Rožmitálu, diplomata českého krále Jiřího z Poděbrad, která byla realizovaná na konci 15. století. Cílem jeho cesty mezi lety 1465–67 bylo prezentovat ideje krále Jiřího týkající se Organizace všeobecného míru, smlouvy mírového partnerství všech křesťanů a spolupráce evropských zemí.
„První variantu představení hrálo pět žen a jeden muž, tentokrát jsme poměr vyrovnali tři ku třem. Tím do hry vstoupily vztahy mezi mužem a ženou. Tři páry vnášejí konflikty i harmonii.“ (P.Štourač)