Inspirací pro nejnovější inscenaci Divadla Continuo se stalo pozorování vlastní každodennosti a vybrané verše z díla Antonina Artauda, Sylvie Plath, Vladimíry Čerepkové či T. S. Eliota.
Snové vize, grotesknost a šílenství klenou v inscenaci CRACKS oblouk existenciálního rámce lidského života, osudovosti a ztracenosti jedince v současné společnosti. Výpovědi a zpovědi z druhé strany normálnosti se v ní derou skrze trhliny každodennosti. Tak, jako když se protrhne zemská kůra a tou jizvou se začne valit láva, která ve svém ničivém proudu spálí vše, co jí stojí v cestě, aby na ní po čase vyrostly nové rostliny dosud nevídané krásy.
Fyzikalita performerů se v nové inscenaci Divadla Continuo opět propojuje s originální hudební složkou a specifickou výtvarnou poetikou souboru. Tvůrčí tým tak pokračuje v rozvíjení svébytného jazyka vytvářejícího originální souzvuk fyzického a výtvarného divadla.
V inscenaci CRACKS každodennost pod tíhou divadelní obrazivosti „puká“, aby nám dala zahlédnout to nejkrásnější i nejděsivější v odpovědi na otázku, kdo je člověk (zvlášť, když se nikdo nedívá), co se stane, pokud ztratíme veškeré zábrany – a zejména – jak zábrany neztratit.
