Performativní přednáška
„Samo snažení dostat se na vrchol stačí zaplnit lidské srdce. Musíme si představit, že Sysifos je šťasten,“ píše Albert Camus v závěru svého slavného Mýtu o Sysifovi. Sysifos je často předkládán jako jeden z pólů „typického lidství“, ten z pólů, který dokáže každý zenový mnich zrušit lusknutím prstů. Co „stačilo zaplnit srdce“ takového Siddhárthy Gautamy? Co je to člověk? Co skutečně potřebuje? A jak se to mění v situaci, kdy dokáže toho nejlepšího šampiona ve valení balvanů i v sezení pod stromem překonat Anorganický Inteligentní Agent? Záleží na tom?
Lidi potřebují lidi, ale vocaď pocaď. Už dávno jsme se naučili parcelovat svět na turnaje a je na čase toho využít i teď – v okamžiku mezi koncem dějin a technologickou singularitou.
Petr Tureček vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V první řadě se zabývá kulturní evolucí. Prostřednictvím matematického modelování zkoumá, jaký dopad mají odlišnosti mezi genetickým a sociálním přenosem na procesy adaptace a divergence v příslušných doménách. Evoluci kultury rovněž vyučuje na Přírodovědecké fakultě, kde působí jako odborný asistent na Katedře filosofie a dějin přírodních věd. Jeho další zájmy jsou poměrně široké. Patří mezi ně evoluce mimetismu, pohlavní výběr nebo dopad prarodičů na rození a přežívání vnoučat. Rád zakládá zcela nové oblasti studia. Zabývá se tedy rovněž sémantickou pareidolií či Hypotézou živé jurty. Napsal knihu Vlasy se vrací a sbírku poezie Ptáci a prdele letěli vesele.
Délka: 45 min
