Kam se podějí všechny naše myšlenky a vzpomínky, když večer zavřeme víčka? Když se vše, přes den nemyslitelné, zhmotní, ožije a z našeho těla se stane jen materiál? A co se stane, když ráno opustíme pokoj a necháme tam zavřené všechny svoje sny, obavy a tajné tužby, se kterými jsme strávili noc?
Prý nemáme jen jedno já, máme jich víc. V běžném životě se tato naše já vzájemně omezují, abychom mohli fungovat v každodenních situacích. Co se však stane, když se tato já osvobodí od ostatních a stanou se autonomní?
Místa a krajiny, kde se toto vše může stát, leží v neznámé zemi (terra incognita). Dávní kartografové věřili, že na neznámých územích v odlehlých koutech světa, žijí fantastické obludy, draci a leviatani. V inscenaci Hic Sunt Dracones vznikají z částí lidského těla, objektů a materiálu neznámé krajiny, nepoznané bytosti, nemyslitelné situace a nepředstavitelné příběhy. Není to však výprava do dalekých krajů, do fantaskního světa krajiny utopie, ale cesta do našich vlastních myslí a skrytých zákoutí naší duše.
