Autorská inscenace STAND UP (AND TRY TO STAY STANDING), jejíž premiéra se uskuteční v březnu 2026, bude mít velmi svéráznou podobu. Žánrově se totiž pohybuje mezi storytellingem, stand-upem, fyzickým divadlem a postmoderním kabaretem. Hlavní roli v ní budou hrát příběhy; osobní, vysněné, odžité, vymyšlené, reálné i fiktivní.
Tématem inscenace se stala otázka: jak vlastně vyprávíme svůj osobní příběh. Toto téma vychází z dlouhodobého výzkumu našeho souboru, zabývajícího se příběhem obecně a specificky pak otázkou tzv. narativní identity, tedy způsobu, jakým o sobě samých vyprávíme.
Na přípravě inscenace bude tvůrčí tým spolupracovat se skupinou seniorních herců. Spolupráce s touto skupinou začala v roce 2024, kdy Divadlo Continuo začalo spolupracovat s regionálním partnerem EDU centrum A3D při Jihočeském divadle, podporující umělecké projekty seniorů. Prvním výsledkem této spolupráce byla účast 6 seniorních herců v mezinárodním divadelním site-specific projektu Divadla Continuo Zatím, do té doby, navždy. Spolupráce pokračovala v roce 2025 řadou aktivit, zahrnujících i úvodní práci na této inscenaci. Ta byla veřejnosti prezentována formou work in progress v prosinci 2025.
Metodologicky se bude příprava inscenace opírat o zkušenosti členů tvůrčího týmu se zpracováním osobních, historických i mytologických příběhů a jejich transkripcí do divadelního jazyka. Teoreticky pak má práce oporu v dílech řady filozofů a psychologů (např. Rogera C. Schanka, Robert P. Abelsona, Jill Freedmana, Gene Combs nebo Dana P. McAdamse), kteří se věnovali otázce příběhu z různých hledisek, stejně jako ve východiscích a praxi oboru narativní psychologie. Důležité místo v tvůrčím procesu pak hraje pojem “narativní identita”, který poskytuje široké množství inspirace pro tvůrčí divadelní práci. Jeden z nejvýznamnějších sociálních psychologů, který měl zásadní vliv na rozvoj narativní psychologie, Elliot George Mishler říká, že “jsme příběhy, které o sobě vyprávíme”, přičemž upozorňuje na to, že vyprávěný příběh o sobě se většinou neshoduje s prožitou realitou a také, že se během našeho života často zásadně proměňuje a vyvíjí. A právě tento pohled je jedním z výchozích principů, se kterým bude připravovaná inscenace pracovat.
Scénická podoba inscenace bude vycházet z autorského materiálu, vytvořeného performery během zkoušení. To bude zaměřené na hledání a znovuobjevování osobních příběhů, které jsou nejen uchovány ve vzpomínkách, ale rezonují v těle, v jeho fyzické podobě i pohybovém projevu.
Pro tvůrčí práci souboru znamená spolupráce se seniorními herci rozšíření možností vlastního svébytného divadelního jazyka, stejně jako překonávání vžité premisy, že fyzické divadlo je doménou pouze mladých a trénovaných performerů.
