Inspirací pro nejnovější inscenaci Divadla Continuo se stalo pozorování vlastní každodennosti a také básně Antonina Artauda, Sylvie Plath nebo Vladimíry Čerepkové.
Verše vybraných básníků klenou v inscenaci CRACKS oblouk existenciálního rámce lidského života, osudovosti a ztracenosti jedince v současné společnosti. Temné vize, grotesknost a vulgarita, provokace a šílenství – výpovědi a zpovědi z druhé strany normálnosti se derou skrze trhliny každodennosti jako když se protrhne zemská kůra a tou jizvou se začne valit láva, která ve svém ničivém proudu spálí vše, co jí stojí v cestě, aby na ní po čase vyrostly nové rostliny dosud nevídané krásy.
Fyzikalita performerů se v nové inscenaci znovu propojuje s originální hudební složkou a specifickou výtvarnou poetikou souboru. Tvůrčí tým tak pokračuje v rozvíjení svébytného jazyka vytvářejícího originální souzvuk fyzického a výtvarného divadla.
V inscenaci CRACKS pod tíhou literární obrazivosti vybraných básní každodennost „puká“, aby nám dala zahlédnout to nejkrásnější i nejděsivější v odpovědi na otázku, kdo je člověk (zvlášť, když se nikdo nedívá), co se stane, pokud ztratíme veškeré zábrany – a zejména – jak zábrany neztratit.
