POLEDNE

Jako by tě ksichtem přetáhli po asfaltu a nezůstaly ti na něm žádné charakteristické rysy, jako by úplně zmizela tvoje vlastní podoba.
Vladimír Bukovský, A vítr se vrací, 1978
O INSCENACI
O PROJEKTU
BLOG


O INSCENACI


25. srpna 1968 přichází na Rudé náměstí v Moskvě drobná žena. Před sebou tlačí kočárek s tříměsíčním synem. V peřince má chlapeček přibalený ručně psaný transparent s nápisem Za vaši a naši svobodu. Společně se ženou usedá sedm dalších lidí na dlažbu a roztahuje své transparenty právě ve chvíli, když hodiny na Spasské věži odbíjejí poledne.

V roce 2017 začala příprava divadelní inscenace POLEDNE, jejíž premiéra se uskuteční 17. března na Švestkovém Dvoře v Malovicích a 22. a 23. března 2018 v La Fabrice v Praze. Inscenace vychází ze stejnojmenné knihy Natalie Gorbaněvské, jež byla společně s lingvistou Konstantinem Babickim, básníkem Vadimem Delonem,


dělníkem Vladimirem Dremljugou, anglistou Viktorem Fajnbergem, fyzikem Pavlem Litvinovem, lingvistkou Larisou Bogorazovou a studentkou Taťjanou Bajevovou jednou z „osmi statečných“, kteří 25. srpna 1968 pokojně demonstrovali na Rudém náměstí proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Demonstrace byla během několika minut rozehnána tajnými agenty KGB a její účastníci pozatýkáni. Následovaly výslechy, soudy, vězení, vyhnanství, pracovní tábory a nucené umístění v psychiatrických léčebnách. Natalia Gorbaněvská, v té době matka malého dítěte, byla zatčena až po více než roce.


Než se tak v prosinci 1969 stalo, informovala pravidelně zahraniční média o procesu s jejími kolegy a přáteli a o průběhu líčení napsala knihu Poledne, po jejímž vydání na západě se stal případ světoznámým.

Natalia Gorbaněvská byla stejně jako řada dalších tehdejších sovětských disidentů (Viktor Fajnberg, Vladimir Bukovský), umístěna v psychiatrické léčebně pro údajnou schizofrenii se specifickou diagnózou tehdejšího brežněvovského režimu „blud reformismu“. Po propuštění emigrovala v roce 1975 do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 2013.





Divadelní inscenace, kterou Divadlo Continuo na základě její poezie a života připravuje, v sobě spojuje dokumentární divadlo vyprávějící o událostech, které následovaly po demonstraci 25. srpna 1968, a výtvarné fyzické divadlo neodbytných obrazů inspirovaných poezií Natalie Gorbaněvské, Vadima Deloneho a dalších básníků sovětského disentu 60. a 70. let. Těmto dvěma rovinám příběhu, tedy historické a osobní, odpovídá i divadelní stylizace inscenace. Zatímco pro historicko-politický kontext zvolili tvůrci faktograficky strohou, až novinářskou – monochromní stylizaci, osobní stránky příběhu, otázky a pochyby hlavních hrdinů a jejich osobní prožitky událostí jsou místem pro nadrealistickou obrazivost opírající se o poezii a vzpomínky Natalie Gorbaněvské a sugestivní výpovědi politických vězňů na zážitky z nechvalně známých sovětských „psychušek“ (psychiatrických léčeben). Výtvarná koncepce je dílem Pavla a Heleny Štouračových; živý hudební doprovod inscenace pak obstarává smyčcové kvarteto v působivých kompozicích Elii Morettiho, dlouholetého spolupracovníka souboru.



O PROJEKTU


Impuls pro zpracování tohoto tématu vznikl v srpnu roku 2013 po událostech, které se odehrály 25. srpna 2013, kdy byla na Rudém náměstí v Moskvě zadržena bezpečnostními složkami desítka osob, které si sem přišly připomenout protestní shromáždění proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Pavel Štourač, umělecký vedoucí Divadla Continuo, proti tomuto zásahu veřejně vystoupil, spojil se s několika zadrženými demonstrujícími včetně Natalie Gorbaněvské a inicioval petici Za Vaši i naši svobodu, jenž byla předána Velvyslanectví Ruské federace v České republice.

Samotné přípravě inscenace Poledne předcházel rozsáhlý výzkum, zahrnující jak studium historických dokumentů a konzultace s českými i zahraničními historiky, tak rozhovory s žijícími účastníky demonstrace, jejich dětmi a se členy tehdejšího sovětského disentu.



TÝM


Režie: PAVEL ŠTOURAČ
Námět a koncepce:  DIVADLO CONTINUO
Dramaturgie: DIVADLO CONTINUO, MAREK TUROŠÍK
Scénografie: HELENA ŠTOURAČOVÁ, PAVEL ŠTOURAČ
Hudba: ELIA MORETTI a kol.
Světelný design: JAN HUGO HEJZLAR
Technická spolupráce: MARTIN HAMOUZ

Účinkují: KATEŘINA ŠOBÁŇOVÁ, SARA BOCCHINI, LUDMILA JEŠUTOVÁ,
SEAN HENDERSON, FELIX BAUMANN, PAVEL ŠTOURAČ,
MARKÉTA LÁBUSOVÁ (housle, zpěv) JOHN – ROBIN BOLD (kytary a elektronika)
PETR TICHÝ (kontrabas), URBAN MEGUŠAR (violocello)

Fotodokumentace: ADÉLA VOSIČKOVÁ, KAREL FOŘT, 
Videodokumentace: ONDŘEJ KYMLA, Grafický design: JAKUB ŠTOURAČ,
Produkce: MARKÉTA KREJČOVÁ, KRISTÝNA ŘEPOVÁ, ZUZANA BEDNARČIKOVÁ, ART PROMETHEUS



SPOLUPRACOVNÍCI

Osobní výpovědi a cenné informace pro vznik inscenace poskytli:

Na přípravě inscenace se dále podíleli:

Viktor Fajnberg, jeden z osmi demonstrujících, kteří 25. srpna 1968 na Rudém náměstí protestovali proti sovětské okupaci Československa. Po zatčení strávil celkem pět let nuceně v psychiatrických léčebnách. V roce 1974 emigroval přes Izrael do Velké Británie, kde založil organizaci CAPA – Campaign Against Psychiatric Abuses for political purposes. Od roku 1978 žije ve Francii a nadále se veřejně angažuje na podporu lidských práv ve světě.

Pavel Litvinov, jedna z ústředních postav sovětského disentu 60. let, účastník demonstrace 25. srpna 1968 na Rudém náměstí. Po zatčení strávil 5 let ve vyhnanství na Sibiři, kde pracoval v dolech. Po propuštění v roce 1973 pod nátlakem KGB emigroval do USA, kde působil jako středoškolský učitel fyziky a matematiky. Dodnes aktivně vystupuje na ochranu práv vězňů a podporuje hnutí za lidská práva na celém světě.

Tatjana Bajevová, jedna z osmi účastnic demonstrace. Po zatčení ji na policejní stanici spoludemonstranti přesvedčili, aby vypověděla, že sa na místě demonstrace ocitla náhodou, což také udělala. Přesto jí vyhodili ze studií v Ústavu historie a archivnictví. Až do svého odchodu do emigrace byla aktivní v disidentském hnutí. Od pádu Sovětského svazu žije střídavě v Moskvě a v New Yorku.

Jaroslav Gorbaněvský, grafik, výtvarník a pedagog, starší syn Natálie Gorbaněvské. Od roku 1975, kdy se svou matkou a mladším bratrem emigrovali ze Sovětského Svazu, žije v Paříži.

Alexander Daniel, syn Larisy Bogorazové, účastnice demontrace a významného disidenta Julije Daniela. Díky tomu, že dětství a dospívání strávil v ohnisku disidentských aktivít se stal historikem. Dodneš žije v Moskve a spolupracuje s historickou a vzdělávací organizací Memorial, která sa zabývá obranou lidských práv.

Pavel Marčenko, syn Larisy Bogorazové, účastnice demontrace a významného sovětského disidenta, bojovníka za lidská práva a spisovatele Anatolije Marčenka, který zemřel na následky hladovky a špatného zacházení ve vězení v prosinci 1986. Pavlovi Marčenkovi bylo v té době 13 let.

Olga Prokhorova Ioffe, ruská disidentka, která byla jako studentka zatčena za přípravu a šíření letáků, protestujících proti oslavám 90. narozenin Stalina. Byla prohlášená za duševně chorou a dva roky strávila v psychiatrických léčebnách. Po propuštění emigrovala do Francie, kde žije dodnes.

Jurij Freidin – ruský psychiatr, aktivista a bojovník za lidská práva. Přítel Natálie Gorbaněvské a dalších disidentů.


Adam Hradilek, historik, autor řady odborných publikací. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Napsal doslov k českému vydání knihy Natálie Gorbaněvské “Poledne” a byl editorem knihy “Za vaši a naši svobodu”.

Michaela Stoilová, překladatelka z ruštiny a angličtiny. Je spoluautorkou knihy “Za vaši a naši svobodu”. Přítelkyně Larisy Bogorazové.

Milan Dvořák, tlumočník a překladatel z ruštiny a angličtiny. Do češtiny přeložil knihu Natálie Gorbaněvské “Poledne”. Vedle toho je překladatelem děl Alexandra Solženicina, Borise Pasternaka, Michaila Bulgakova, či Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého.

Libor Dvořák, překladatel, novinář, redaktor a komentátor Českého rozhlasu, který se ve své práci zaměřuje na geografickou oblast Ruska a bývalého Sovětského svazu.

Jana Klusáková, rozhlasová a televizní moderátorka, novinářka a překladatelka. Jako těhotná propašovala knihu Poledne ze Sovětského svazu do Československa a potom do Německa, kde byla publikovaná.

Jana Pilátová, divadelní profesorka, dramaturgyně. Odbornice na na divadelní antropologii. Jako studentka sa zúčastnila stáže u J. Grotowského v Divadle Laboratorium v jeho najvýznamnejším období. Je profesorkou na DAMU v Praze.

Michal Šmíd, historik, Post Bellum, Ústav pro studium totalitních režimů

Jan Machonin, překladatel, básník a rusista. Pracoval jako koordinátor programu Českého centra v Moskvě.


GALERIE



INSTALACE


Inscenaci Poledne provází tematická instalace

MOTTO: Hodiny komunismu už své odbily. Jeho betonová stavba se však ještě nezhroutila. Jen bychom si měli dát pozor, abychom místo osvobození nebyli rozdrceni jeho ruinami. Alexandr Solženicyn, Jak bychom si měli zařídit Rusko

Instalace je otevřená vždy 1 hodinu před začátkem představení a po skončení.

koncept a výtvarné řešení: Zuzana Bednarčiková, Helena Štouračová, Martin Hamouz
dramaturgie: Marek Turošík, Helena Štouračová
dramaturgická konzultace: Adam Hradilek
technické a technologické řešení: Martin Hamouz, Viliam Fedorko
spolupracovali: Jiří Šmirk, Jan Hugo Hejzlar
produkce: Zuzana Bednarčiková



PARTNEŘI


PARTNEŘI PROJEKTU: La Fabrika, Švestkový Dvůr, ART Prometheus, Ubergange-Přechody
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: Český rozhlas České Budějovice, Respekt, InsiderMedia
Projekt vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Jihočeského kraje, hl. m. Prahy, Jihočeského kraje, Státního fondu kultury České republiky a Nadace Život umělce